Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla

IČ 48927678 DIČ CZ 48927678
Sídlo: Zdislavice 53, 257 64 Zdislavice
Duchovní správce farnosti: P. Jan Primus
Č. tel.: 604 356 268 e-mail: JanPrimus@seznam.cz

Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Petra a Pavla


Čerpáno z ….
….. Posvátná místa království českého.
Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.(1909) 7. Načeradec, děkanství.
Farní kostel sv. Petra v Načeradci připomíná se příležitostně r. 1184. Tehdáž dne 18. února zemřel totiž v klášteře Louňovické Gotšalk, opat Želivský. Druhého dne tělo jeho vezeno bylo přes Načeradec do Želiva. A poněvadž právě byla neděle, zastavili se s mrtvolou na zpívané mši svaté, kterou farníkům právě sloužil kněz Radoslav, jenž, uctiv památku zvěčnělého, pravil, že by osadníci spíše potřebovali, by za ně orodoval, než aby oni modlili se za něho k Pánu.

O sto let později (snad r. 1278) vyhořel chrám sv. Petra v Načeradci, při čemž za své vzaly knihy, kalichy i všecko zařízení bohoslužebné. Biskup Pražský Tobiáš (1278-1296) vyzýval tudíž dobrodince, aby pomohli k obnově kostela a k opětnému získání věcí bohoslužebných, slibuje jim za to duchovní milodary.

Roku 1278, nepochybně po ohni svrchu zmíněném, pan Přibík s bratřími založil kůr kostelní, čemuž rozuměti dlužno tak, že ke starší románské lodi na místě původního romásnkého presbytáře dal vystavěti prostrannější presbytář nynější, ranně gotický. Od polovice stol XIV. vyskytují se v knihách konfirmačních a erekčních o Načeradci zprávy dosti hojné. Ze zpráv těch vysvítá, že tu byly tehdáž dvě fary; k jedné měli podací právo páni ze Šelmberka, ke druhé páni Vlašimští.


Z farářů dosazovaných pány ze Šelmberka jsou známi tito:
Přibík zemř. 1359, Michal z Načeradce 1359 – 1383, Petr do 1395, Hereš, dotud f. v Zahrádce, sm. s před., 1395 – 1405, Mikuláš 1406 – 1413 Z farářů podávaných pány Vlašimskými známi jsou:
Kuneš 1359 až 1383, Jan, dotud f. ve Vrcholtovicích, sm. s před., 1383, Kuneš (vrátivší se z Vrcholtovic zase do Načeradce), zemř. 1387, Racek ze Lštění 1387, Jakub do 1391, Velislav řečený „Fides“, dotud f. v Starkově, sm. s před., 1391 – 92, Mikuláš, dotud f. ve Lnářích, sm. s před., 1392, zemř. 1418, Jan řečený „de Paradiso“ 1418.

R. 1359 Jindřich, farář v Křivsoudově a a Zczišo z Machlova dali vystavěti při kostele Načeradském kapli ke cti Panny Marie a učinili při ní nadání pro kaplana, jenž v ní každého dne měl celebrovati. Právo presentovati kaplan a toho vyhradili zakladatelé zprvu sobě, později však, r. 1365, přiřčeno bylo právo to farářům Načeradským.

Avšak potom v té věci zase učiněna byla změna; o roku 1396 vykonávali podací právo členové rodu Michlovského.


R. 1365 Maršík a Vítek, bratři ze Šelmberka, vystavěli při kostele Načeradském kapli ke cti Všech Svatých a zřídili při ní místo kaplanské; kaplan povinen byl každého téhodne nejméně čtyři mše sv. sloužiti a při službách Božích v kostele farním přisluhovati.


K kaplanů, kteří místo to zastávali, známi jsou tito:
Bartoloměj z Načeradce 1365/75, Jan, dotud f. v Lidmani, sm.s.před., 1375 – 80, Duchek, dotud f ve Smilových Horách, sm. s před., 1380, Jan Jindřich, klerik z Načeradce, 1390 – 1405, Jan, dotud f. v Petrovicích, sm. s předešlým, 1405.

Roku 1365 zmíněný výše Jindřich, farář Křivsoudovský, učinil nadání pro oltářníka při oltáři sv. Kateřiny ve farním kostele Načeradském; oltářník ten byl povinen každého téhodne sloužiti čtyry mše sv. při řečeném oltáři.


Roku 1375 Maršík z Podolí řečený ze Šelmberka zřídil ve farním kostele Načeradském oltář ke cti sv. Václava a Vojtěcha a nadal při něm místo oltářníka, jenž povinen byl soužiti mši sv. při oltáři tom každého téhodne nejméně třikráte. Právo podací vyhradil zakladatel sobě a dědicům svým, a to tak, že povinen bude presentovati osobu vhodnou za souhlasu farářů Načeradských.

Některým členem rodu Šelmberského byl v kostele Načeradském zřízen a nadán oltář sv. Jana a Pavla; podací právo k místu oltářnickému vykonávali členové řečeného rodu.


Roku 1378 Maršík ze Šelmberka daroval kostelu Načeradskému a faráři rybník; jiný rybník daroval na výživu dvou kaplanů Načeradských.


Po válkách husitských zavládla v Načeradci víra husitský i dosazováni sem byli kněží téže víry. Kněží ti užívali titulu „děkan“.


V dobách válečních kostel Načeradský utrpěl veliké škody. Tak roku 1620 po bitvě na Bílé Hoře vojáci jej vyloupili; pobrali jsou nejdražší mešná roucha a při tom jeden kalich stříbrný pozlacený. Roku 1639 vojáky císařskými pluku Hatzfeldova ve čtvrtou neděli po sv. Trojici zloupen chrám Páně Načeradský po druhé. Pobráno v něm na tisíce lidem; při tom druhý kalich stříbrný od záduší také vzat. Potom zaše roku 1645 po bitvě u Jankova jdouce partaje nepřátelské od lidu švédského vyplundrován od nich chrám Páně Načeradský; v něm též pobráno, s čím se potkali.

Po obnovení náboženství katolického i v Načeradci ovšem byli duchovní správcové katoličtí.


Pořad děkanů od r. 1630 do 1717:
Vavřinec Malešovský 1630 1632, Jan Jindřich Kocián 1632, Jan Václav Blatenský 1637 – 1638, Vavřinec Malešovský (po druhé) 1641 – 1642 (byl od kardinála za Harrachu ustanoven děkanem v Jaroměři), Jan Klement, kněz ze řádu křížovníků s červenou hvězdou. 1642 – 1643, Jan Václav Mindlent 1643, Václav Alexander Blovský zemř. 1652 (byl zavražděn od loupežných vrahů v domě farním), Šimon Radnický 1652, Jan Fridrich Bechyně z Lažan 1660 – 1666, Matouš František Hausdorf 1667, Jan Ign. Birckner 1672 – 1677, Tomáš Sapa, zemřel na morovou ránu 1680, Vojtěch Velovec, kněz řádu Lateránského sv. Agustina, 1683 – 1684, Václav Ignác Millinger 1684 – 1685, Vít Josef Koch 1688, František Daniel Weywoda z Weitenfeldu 1690 – 1698, Jan Chmelvoda 1698 až 1701, Kašpar František Hnilička 1701, Antonín Kreisser 1707, Pavel Baltasar Grinit 1712 – 1717.

O varhanách zhotovených r. 1654 jest tento zápis: „ Leta Páně 1654 15 augusti, tj. na den Nanebevzetí Blahoslavené Panenky Marie dokonáno dílo při varhanech v chrámě Páně Načeradském od slovutného muže p. Pavla Rosola, měštěnina Nového Města Pražského; nákladu vzešlo na ně dvě stě padesáte zlatých rejn., na kteroužto však summu od milovníkův osadních téhož chrámu Páně dobrým oumyslem dle možnosti jednoho každého pomoc dána byla. Fundatores toho klenotu byli: důstojný kněz Šimon, tehdejší děkan Načeradský, Jeronym Smrž a Petr Koukal, sousedé Načeradské chudé obce.“

Roku 1666 oddělen byl od Načeradce kostel v Šebířově, kdež zřízena byla fara samostatná.


Dle zprávy z roku 1677 bylo v kostele Načeradském pět oltářů: hlavní sv. Petra a Pavla a čtyry menší: 1. sv. Václava, 2. sv. Vojtěcha, 3. sv. Kateřiny, 4. sv. Markéty. V přiléhající kapli byl oltář Zvěstování P. Marie a krypta kollatorů. Tehdáž pod správu děkana Načeradského náležely kostely: v Louňovicích, Kamberce, Pravoníně, Šlapánově a Libouni. Inventář z řečeného roku uvádí mimo jiné: 3 stříbrné kalichy, stříbrné ciborium a velikou stříbrnou monstranci.

Roku 1700 z filiálních kostelů k Načeradci náležel již jen Pravonín, jenž r. 1711 také byl oddělen, obdržev faru vlastní.


Pořad děkanů od roku 1717:
Jiří Číš 1717 – 1727, Jan Josef Čech 1727 – 1752, Jan Nep. Haugvic rytíř z Biskupic 1755 – 1794, Karel Schreiber 1794 – 1813, dr. Václav Vilém Václavíček 1814 – 1829 (byl kn. arc. vikářem, stal se metropol. Kanovníkem a posléze poboštem), Frant. Veselý 1829 zemř. 1851, Vilém Thomas (byl v letech 1848 – 1851 vojenským kaplanem u 14. pěšího pluku, s nímž byl i na válečném tažení v Italii r. 1850) 1851- 1864, Martin Khern, sm. s před., 1864 zemř. 1889, Jan Tischer 1889 – 1907 (kníž. Arcib. konsistorní rada), Al. Strnad od 1908.

Roku 1734 byla kaple ke kostelu přiléhající nákladem tehdejšího pána na Načeradci hraběte Františka Josefa ze Stahremberka v nynější podobu přestavěna a rozšířena.

V letech 1897 – 1898 byl kostel zvenčí důkladně opraven.

Děkanský kostel sv. Petra a Pavla jest stavba velezajímavá, skládající se z částí pocházejících z různých dob.

Nejstarší jsou loď a věž, pocházející asi ze stol. XII. Loď jest v půdorysu téměř čtvercová, zcela prostá, se stropem plochým; na jižní straně má dvě okna široká, nízkým segmentem zaklenutá, později probouraná; původní úzká okénka románská byla zazděna.


Věž hranolová přiléhá k průčelí lodi, posunuta jsouc k severozápadnímu jejímu nároží. Byla původně o patro nižší a měla v každém boku sdružená, sloupkem dělená okénka. Později okénka tato byla zazděna a věž o patro zvýšena. Při opravě roku 1898 byly zřízeny dvě řady podvojných okének nad sebou, pohříchu vak nikoliv v přesném slohu románském.

Ve věži visí dva zvony: 1. s gotickým nápisem nerozluštitelným, 2. s nápisem latinským sdělujícím, že zvon tento slit byl r. 1478.


K lodi přiléhá na straně východní presbytář mnohem delší a vyšší nežli loď, zbudovaný ve slohu gotickém, jak výše řečeno, roku 1278. Při pohledu zvenčí zdá se, jako bychom měli před sebou dva kostely, k sobě přiléhající. Presbytář, třemi boky uzavřený a zevně v rozích opěrnými pilíři opatřený, má žebrovou klenbu o třech polích. Roku 1867 byla klenba stažena železnými kleštěmi, neboť se v ní objevily trhliny. Svorníky byly původně hladké; při opravě roku 1888. Okna jsou úzká, vysoká, nahoře zahrocená.

Vítězný oblouk jest hrotitý.


Hlavní oltář jest dřevěný, barokní. Na něm jest veliký obraz na plátně: sv. Petr a Pavel trůnící; u nohou anděl s odznaky papežskými; po stranách sochy sv. Šebastiána a Floriána. V hořejší části oltáře jest oválový obraz „Nanebevstoupení Páně“; nejvýše relief Boha Otce. Nad brankami za oltář vedoucími jsou dřevěné barokní sochy: na jedné straně anděl zvěstující, na druhé P.Maria poselství přijímající. Za oltářem ve zdi jest gotický sanktuář v boční zdi jižní sediliový výklenek.


K severnímu boku presbytáře přiléhá sakristie v půdorysu obdélníková; mívala původně gotickou klenbu, k čemuž poukazují dvě dosud zachované konsoly v rozích; nyní má rovný strop rákosový. Nad sakristií zřízena byla později oratoř. Tato sakristie jest nepochybně totožná s kaplí Všech Svatých, vystavěnou od bratří Šelmberských roku 1365. Z bývalé klenby této kaple pochází nepochybně svorník se znakem Šelmberským, zasazený zevně ve zdi kaple P. Marie.

V presbytáři jest křtitelnice cínová, neozdobná; na víku jest letopočet 1585.


Před mřížkami při severní boční zdi nad oltáříkem zavěšen jest pěkný obraz na dřevě malovaný „Sv. Kateřina“ z druhé polov. XVII. stol. Vedle jest kazatelna, na jejímž řečništi spatřují se barokní reliefy, znázorňující čtyři svaté učitele církevní. Naproti kazatelně jest oltářík s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého.


V lodi v rozích při vítězném oblouku stojí barokní boční oltáře z XVIII. století: 1. na straně evangelijní s obrazem „Narození P. Marie“ a s menším obrazem sv. Antonína Paduanského v obláčkovém rámci nahoře; na mense umístěna jest socha P. Marie Lourdské; 2. s obrazem sv Notburgy podávající žebrákovi chléb, po stranách sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny.

V pozadí lodi jest kruchta valeně podklenutá, v předu uprostřed hranolovým pilířem podepřená.

V průčelí západním jest gotický hrotitý vchod.


K celému severnímu boku lodi přiléhá prostranná kaple v půdorysu obdélníková, spojená s lodí kostela širokým, otevřeným hrotitým obloukem. Jest to nepochybně ona kaple, která ke cti P. Marie r. 1359 byla vystavěna. Později nazývaná byla „sínec“. Roku 1677 byl v ní oltář Zvěstování P. Marie, roku 1700 oltář P. Marie Bolestné, jíž kaple dosud jest zasvěcena. V původní podobě zachovala se pouze západní její část s křížovou klenbou o dvou polích. Část východní přestavěna a prodloužena byla roku 1734. Původní klenbové pole gotické bylo zbořeno; z něho pochází nepochybně svorník, na němž vytesán jest pelikán, zasazený nyní rovněž zevně ve zdi. Gotická klenba byla v této části nahrazena klenbou valenou.


Oltář z konce XVII. stol. má pěkně řezané rozviliny s velikou mušlí uprostřed; po stranách sochy andělů; nad středem andílci z rozvilin vyrůstající drží korunu. Střed oltáře tvoří zasklený výklenek, v němž jest pěkná barokní polychromovaná socha P. Marie Bolestné v životní skoro velikosti. V kapli této jest malá kazatelna i malá kruchta. Jest zde též podzemní hrobka, do níž pochováváni byli patronové chrámu Načeradského. Ve dlažbě byly čtyry náhrobní kameny, jež roku 1895, kdy kostel byl nově dlážděn, odtud byly vyzdviženy; dva z nich vsazeny byly do pilířů oblouku spojujícího kapli s lodí kostela a dva do severní stěny kaple. Tři z těchto kamenů připomínají zemřelé členy rodu Dvořeckých z Olbramovic, jemuž Načeradec patřil v letech 1546 – 1643; čtvrtý jest z roku 1759 Anny Ter. Kirtové, „bývalé správcové Načeradské“. Všechny tyto kameny mají nápisy české.


Několik kroků na jihozápad od kostela, v rohu někdejšího hřbitova, stojí nízká čtyřboká hmotná věž, vypadající jako nějaká bašta. Hořejší část této věže byla roku 1818 snesena ze strachu, aby se nesřítila, načež věž jen o něco málo slabším zdivem byla zvýšena a nízkou jehlanovou střechou pokryta. V ní visí veliký zvon s nápisem latinským, z něhož se dovídáme, že slit byl r. 1512 od zvonaře mistra Bartoloměje v Novém městě Pražském za času Zdeňka Trčky z Lípy, jemuž tehdáž náležel Načeradec i Vlašim.


Pořad děkanů od r. 1908:
1.5.1908 - 28.2.1934 Al. Strnad, 1.3.1934 - 5.8.1934 Antonín Kartošovský z Louňovic, 1.8.1934 - 31.7.1937 František Bareš, 1.8.1937 - 27.12.1989 Antonín Konopištský, 1.1.1990 - 1.8.1990 Baxant Pavel, od 1.8.1990 František Říha.